Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela pochádzajúca zo stredného Slovenska sa odmlčala na dlhý čas, dokonca som na ňu aj zabudol. O to viac ma prekvapila existencia nového CD. Z prekvapenia sa vykľulo mierne sklamanie, keď som zistil, že nejde o regulárneho nasledovníka debutového albumu, ale len o EP mapujúce niekoľkoročné snaženie skupiny, ktoré bolo poznamenané personálnymi zmenami.
Na prvé vypočutie na mňa EP „Reborn“ zapôsobilo ako mierne rozháraný a nekompaktný materiál. Príčinou tohto môjho pocitu je fakt, že jednotlivé skladby boli komponované a nahrávané samostatne počas troch rokov, takže jednotlivé dvojice skladieb sú rozdielne nielen po stránke inštrumentálnej, ale hlavne odlišným zvukom.
Novšia dvojica skladieb („Between The Light“, „Reborn“) disponuje okrem väčšej tvrdosti aj prepracovanejšou technikou a hlavne dokonalejším zvukovým hávom, o ktorý sa postaral Švéd Jens Bogren (OPETH, KATATONIA, SOILWORK, DAYLIGHT DIES, GOD FORBID, IRON MASK, AMON AMARTH, SYMPHONY X, atď). A samozrejme, aby som nezabudol, poteší aj hosťovanie klávesáka Matta Guilloriho v „Reborn“ (JAMES LABRIE BAND, DALI´S DILEMMA a JAMES MURPHY).
Od prog power metalu sa PORTIKUS za sedem rokov prepracovali k tvrdším polohám, hoci progu ostali verní, a ak im na debute „Virtual World“ chýbali výraznejšie štruktúry a melodickejšie nápady, tak tentoraz ich je dostatok. PORTIKUS sa môžu pokojne pochváliť týmto produktom s nadpriemernou kvalitou, ktorého jedinou chybou v mojich očiach je, že neprekvapuje ničím novým. Myslím ničím novým v porovnaní so zahraničnou konkurenciou. Ak príde na porovnanie s našimi lúhmi a hájmi, tak samozrejme ide o značný rozdiel.
Neostáva preto nič iné ako čakať, čo nám PORTIKUS prinesú na vraj chystanej dlhotrvajúcej nahrávke. Som zvedavý, ako PORTIKUS zúročia dlhoročné skúsenosti a svoje inštrumentálne i skladateľské schopnosti. „Reborn“ naznačuje, že môžeme očakávať kvalitný materiál. Určité oživenie a ozvláštnenie produkcie možno očakávať aj vzhľadom k tomu, že PORTIKUS angažovali ďalšieho speváka. Prípadné čakanie odporúčam krátiť si počúvaním recenzovaného EP, hlavne ak sa radíte k fanúšikom progových kapiel.
Súčasťou pekného digipacku s vkusnou grafikou je aj dátová stopa obsahujúca vcelku zaujímavé video ku skladbe „My Faith“, ktoré dávam do pozornosti vyššie.
Mierne rozhárané a nekompaktné EP, ktoré ale na druhú stranu poteší kvalitnými skladbami, hlavne tými dvoma najnovšími. Ak by boli jedinými na nosiči, tak by som dal „Reborn“ ešte o bod viac.
1. My Faith (2010)
2. Life – Theatrical Play (2010)
3. Between The Light (2011)
4. Reborn (2011)
5. Little Of My Time (2009)
6. Bound Angel (2009)
7. My Faith (video)
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.